Obec Brandov

Současnost a historie obce

BRANDOV

Slovo starosty

Vážení občané a návštěvníci

v roce 2019 zapisuje historie obce Brandov 470. výročí od první písemné zmínky z roku 1549. Nachází se v pohraničním výběžku tvořeném vodními toky Svídnice, Flájským a Načetínským potokem v nadmořské výšce 543 m. V historii byl Brandov významnou lokalitou nejen svou polohou ležící na obchodní cestě z Čech do Saska, ale také spojením těžby nerostů a především kamenného uhlí (tzv. antracitu). Obec se po skončení druhé světové války rozvíjela do dnešního stavu postupně, kdy po odsunu Němců byla z naprosté většiny vylidněna a pomalu osídlována Čechy, kteří zde měli těžké životní podmínky známé v příhraničních oblastech v poválečných letech. Dnešní dominantou obce je kostel sv. Michaela archanděla, vystavěný v barokním slohu, s pískovcovou sochou sv. Jana Napomuckého, který byl na konci 20. století zrekonstruován, v roce 2003 vysvěcen a předán do vlastnictví obce. Dnes je využíván například ke svatebním obřadům, vítání občánků, pořádání výstav a koncertů, ke konání mší a dalších společenských událostí. Naše obec je klidnou a vyhledávanou lokalitou s rekreačním zaměřením čítající 290 trvale žijících obyvatel a přibližně 200 rekreantů. Výstavbou rodinných domů v místní části „kolonie“ by se měl počet trvalých obyvatel zvýšit k třem stům. Domácím i turistům můžeme nabídnout naučnou stezku, cyklotrasu, hraniční přechod pro osobní motorová vozidla s využitím brandovské autobusové linky se sousedním městem Olbernhau. Věnujeme se udržování místních tradic a postupně rozvíjíme spolkové činnosti. V katastru obce působí dva zemědělci, kteří udržují své pozemky sečením trav a spásáním skotem. Obec má od roku 2011 schválený „Územní plán“, který je zásadním a důležitým dokumentem pro budoucí rozvoj naší lokality s jednoznačným udržením Brandova bezpečnou obcí, včetně omezujících podmínek komerčních výstaveb a to především v zastavěném území. Velice nám záleží na tom, aby život nás a našich dalších generací zůstal příjemnou součástí budoucnosti Brandova a vážím si všech občanů a rekreantů, kteří svým přístupem nejen ke svým nemovitostem, ale také blízkému okolí vytváříte dnešní příjemný pohled Brandova.

                                                                                              Jiří Mooz, starosta obce

acb

              kostel sv. Michaela archanděla      kaple  Vskříšení páně      obecní rybník

d                  e

          pozůstatky hradu, loupežnická skála                  most Svídnické dráhy

 

Historie obce

První dochovaná písemná zmínka o Brandově pochází z roku 1549. Svůj název nejspíše přejala od pravděpodobného zakladatele Němce Branda. Pojem Brand znamená žár, pálení, požár a německý kolonista jej dostal díky svému způsobu získávání půdy - vypalováním lesů. Před rokem 1848 patřil Brandov k panství Červený Hrádek. Po roce 1850 se stal samostatnou obcí s osadou Zelený Důl. Brandov byl významný těžbou železné rudy a mnoho zdejších obyvatel se také věnovalo dřevovýrobě. Již koncem 16. století byl Brandov městečkem ulicového typu s obdélníkovým úzkým náměstím. K roku 1622 je zde poprvé zmiňován i kostel. V letech 1720 - 1730 proběhla přestavba do dnešního barokního slohu kostela sv. Michaela archanděla, jehož součástí je socha sv. Jana Nepomuckého umístěna před kostelem. V roce 1780 byla v Brandově zřízena fara. Je zde také kaple Vzkříšení páně, která byla vystavěna na obecním hřbitově v roce 1884. Obec byla významnou těžbou kamenného uhlí (antracitu). První pátrání po kamenném uhlí proběhlo v roce 1851, ve 135 loket hlubokém vrtu se však uhlí nalézt nepodařilo. V následujícím roce byly provedeny další vrty, při nichž se již úspěch dostavil, stopy kamenného uhlí byly nalezeny v lese na Koňském potoku. Brzy nato se utvořila důlní společnost a roku 1853 se začalo těžit. Šachta dostala jméno "Gabriela" na počest hraběnky Buguoyové, majitelky panství Červený Hrádek. Na počátku 60. let se těžba značně zvýšila, když však roku 1863 hraběnka zemřela, dostaly se brandovské doly do úpadku. Mezitím panství Červený Hrádek zdědila Gabrielina dcera Isabella, jejíž dcera byla provdána za prince Bohumíra z Hohenlohe - Langenburgu. Princ Bohumír roku 1866 padl v bitvě u Hradce Králové a správu panství tak v roce 1887 převzal jeho syn, jménem rovněž Bohumír. Roku 1893 koupil brandovské doly Jan Schlutius, majitel rytířského statku na Karově v Meklenbursku. Za jeho správy zdejší hornictví zažívalo opětovný rozvoj. Po roce počet horníků na dole vzrostl na 15 a k roku 1900 jich zde bylo již 92. V červnu roku 1898 byla u šachty také postavena dráha na kozách a násypka. K této šachtě náleželo 16 dvojitých dolových měr. Na konci 19. století je Brandov uváděn jako farní ves v Čechách, mající vedle kostela sv. Michaela také školu, poštu a mlýn. Žilo zde 1168 německých obyvatel, živících se dobýváním kamenného uhlí a výrobou dřevěných hraček. Na počátku 20. století počet horníků nadále vzrůstal, firma pro ně proto postupně zbudovala hornickou kolonii. V blízkosti dolu tak do roku 1902 vznikla nová část Brandova v dnešní místní části, který zůstal místní název „kolonie“. Na přelomu let 1901 - 1902 bylo postaveno parní těžní zařízení a zvláštní vrtná věž. Těžní štolou až doposud zůstávala stará, 600 metrů dlouhá a 60 metrů hluboká šachta "Gabriela". V roce 1906 otevřel Schlutius na začátku obce novou moderně zařízenou šachtu "Zdař Bůh". Ještě do konce roku byla u této šachty vybudována rozsáhlá budova s kancelářemi a byty pro úřednictvo. Šachta "Zdař Bůh" byla spojena lanovou dráhou s úpravnou, ležící na německé straně hranic v katastru města Olbernhau. Sem bylo dopravováno všechno vytěžené uhlí a po roztřídění se rozesílalo do světa pod názvem „Olbernhauské antracitové uhlí“. V roce 1910 je v obci uváděno dokonce 2 896 obyvatel. V roce 1914 vypukla první světová válka a došlo k uzavření hranic se Saskem. Současně bylo přerušeno telefonické spojení, nutné k provozu lanové dráhy a uhlí muselo být ukládáno v Brandově na haldách. Teprve po delší době a řadě jednání s příslušnými úřady bylo povoleno obnovení telefonního spojení a lanová dráha tak mohla být opět uvedena do provozu. V roce 1921 byly práce na dolech na několik měsíců zastaveny. Následně byla zahájena demontáž vnitřního zařízení dolu i důlní budovy. V roce 1924 na dole pracovalo již pouze 73 dělníků. Mnoho obyvatel Brandova si tak muselo najít jiné povolání a řada zdejších horníků se tak uplatnila jako stavební dělníci, tesaři či soustružníci dřeva, další byli přijati na vzdálených dolech severočeského uhelného revíru pod horami, někteří byli zaměstnáni ve válcovně firmy F. A. Lange v Zeleném dole, osadě Brandova.  V roce 1930 je v obci uváděno 2 473 obyvatel. Za okupace Němci v Brandově prováděli průzkum, zda by nebylo možné těžbu na zdejších dolech obnovit. Důlní práce však byly v roce 1942 definitivně zastaveny. Jak ukázal pozdější průzkum, zásoby v těchto dolech jsou již téměř úplně vyčerpány. Po roce 1945 proběhl odsun německého obyvatelstva, čímž se Brandov, jehož obyvatelstvo bylo téměř výhradně německé téměř vylidnil. V roce 1950 je v obci uváděno pouze 395 obyvatel. Tento počet pak v průběhu let klesal a v současnosti v obci žije 290 obyvatel.

Podle archeologických nálezů se v obci nacházel také „Brandovský hrad – loupežnická skála “, který byl založen nejspíše ve druhé polovině 13. století a podle umístění v sousedství zemských hranic u obchodní cesty do Saska mohl sloužit jako strážní bod, kde se vybíralo clo. Není jasné, zda stál na české nebo saské straně hranice, ale pravděpodobnější je příslušnost k českému království. Na přelomu 13. a 14. století hrad vyhořel a poté byl opuštěn. Nálezy zuhelnatělého dřeva v zalesněné skále v kolonii dokládají, že hrad byl především dřevěný a jednalo se pravděpodobně jen o malou a jednoduchou stavbu. O hrádku se nedochovaly žádné písemné zprávy, takže není známé ani jeho jméno.

 

Svídnická údolní dráha

Slavnostní otevření tratě proběhlo dne 2. května 1927, kdy z Olbernhau do Deutschneudorfu vyjel první vlak. Na trati byly nejprve nasazeny dva páry osobních vlaků, které vyjížděly ze stanice Olbernhau. Vlak zastavoval ve stanicích a zastávkách Olbernhau-Grünthal, Brandau (zastávka byla otevřena až 15. června 1928 a sloužila pouze pro osobní dopravu), Niederlochmühle, Oberlochmühle, Deutschkatharinenberg a konečné stanici Deutschneudorfu. Doba jízdy trvala zhruba 35 minut. Významný podíl v provozu na trati měla nákladní doprava. Po zabrání Sudet v roce 1938 odpadla na brandovském nádraží celní kontrola. Po druhé světové válce tudy vlaky pouze projížděly mezi strážnými stanovišti. Téměř přesně po 39 letech dne 21. května 1966 byla na trati zrušena osobní doprava a nahrazena autobusy. Pro nákladní dopravu sloužila trať do 26. září 1969. V současnosti se po údolní dráze dochovalo jen několik stavebních pozůstatků (mostů, opěrných zdí a nádražních budov), převážně na německé straně. Veškeré nádražní stavby v Brandově byly do roku 1970 zbourány a v roce 1971 byly sneseny kolejnice a železné části viaduktů.

bac

def

gij

kl

Obec

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
polojasno 3 °C -1 °C
středa 20. 3. jasno 6/-2 °C
čtvrtek 21. 3. zataženo 2/0 °C
pátek 22. 3. jasno 6/-2 °C

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Interaktivní mapa

Interaktivní mapa